Popis zapojení:

Zpětnovazební příjimač s nízkofrekvenčním zesilovačem na schématu dodává z výstupu dostatečný signál pro sluchátka. Je ovšem možné připojit místo sluchátek též výkonový zesilovač.

K naladěný na přijímaný kmitočet je v tomto příjimači jen jeden rezonanční obvod / cívka L1, kondenzátor C2 a varikap 3 /, který se řídí předpětím pro kapacitní diodu D. Citlivost a selektivita obvodu závisí především na jakosti rezonančního obvodu – záleží na vašem výběru součástek.

Při návrhu rezonančního obvodu s velkou jakostí musíme vzít pro pásmo VKV v úvahu tyto okolnosti: ztrátový odpor použité cívky, ztráty v kondenzátoru rezonančního obvodu, potřebu relativně silného signálu z antény a značně malý vstupní odpor tranzistoru, který ztlumuje obvod. To znamená, že značnou část signálu získaného z antény přes vazební vinutí L2 můžeme zbytečně ztratit a přijímač nebude dostatečně citlivý a selektivní.

Již dlouho je však známý jednoduchý prostředek, který ztráty vyrovná – zpětná vazba. Působí tak, že z výstupu zesilovače, který na rezonanční obvod navazuje, odebírá část zesílené vysokofrekvenční energie a vrací ji zpět na rezonanční obvod v souhlasné amplitudě a fázi. Navrácená vysokofrekvenční energie vyrovnává ztráty, rezonanční obvod se odtlumí.

Obsluha takového zařízení vyžaduje ovšem trochu zručnosti. Nejlepší výsledky přináší totiž velmi jemně nastavená zpětná vazba. Při silné vazbě, kdy se na rezonanční obvod vrací více vysokofrekvenční energie, než je zapotřebí k vyrovnání ztrát, je obvod přesycen a chová se jako vysílač. Nehledě na to, že ze sluchátek vychází nepříjemné pískání, dokonce tento vysílač ruší vysílače v okolí! Proto se zpětnovazební obvody již delší dobu při stavbě přijímačů nepoužívají. V zapojení na prvním obrázku je proto navíc obvod, který pracuje v oblasti nad slyšitelným pásmem. Posouvá pracovní bod vysokofrekvenčního tranzistoru tak, že je zpětná vazba právě tak velká, aby vyrovnala ztráty. Bez zvláštního nastavování zpětné vazby zajišťuje toto zapojení dobrou citlivost a přijímač nepíská a neruší.

Signál z antény se přivádí z vazebního vinutí L2 na rezonanční obvod indukční vazbou. K ladění slouží kapacitní dioda / varikap / D, která získává řídící předpětí přes rezistor R7 a odporový trimr R4 z napájecího napětí zdroje. Při různém předpětí má varikap D různou kapacitu, takže je možné odporovým trimrem R4 vylaďovat různé rozhlasové stanice.

K demulaci signálu VKV slouží polem řízený tranzistor T1. Zpětná vazba a pomocný kmitočet 50kHz se získavající na kondenzátoru C6, kterým se část vysokofrekvenční energie z výstupu tranzistoru T1 vrací na rezonanční obvod.

Demodulovaný nízkofrekvenční signál prochází obvodem z rezistoru R2 a kondenzátoru C7 / zde se potlačuje nosná vlna a pomocný kmitočet / a je zpracován nízkofrekvenčním zesilovačem. Použitý tranzistor T2 zaručuje asi desetinásobné zesílení. Kondenzátory C3 a C4 slouží k dodatečnému vyhlazení výstupního signálu. Rezistor R5 je pracovním odporem tranzistoru R2 a rezistoru R8 nastavuje napevno pracovní bod tohoto tranzistoru. Rezistor R1 a kondenzátory C5 a C9 odvádějí z pracovního napětí zbytky vysokofrekvenční energie.

Schéma zapojení:

DPS Příjimače VKV:

( rozměry DPS 63x43mm )

Rozložení součástek příjimače VKV:

Stavba a oživení:

Zařízení zapojte podle schématu zapojení. Připojte napětí 9-18V a libovolný drát o délce cca 85cm spojte s anténním vstupem. Připojte vysokoohmová sluchátka 10kOhm a více. Zatím nepřipojujte kondenzátor C10. Pokud se Vám nepodaří naladit při jinak správné funkci přístroje žádnou stanici , je rezonanční obvod přijímače mimo pásmo VKV. Otáčením odporového trimru R4 zkuste zachytit signál vysílače VKV. Zkuste připojit C10 / nejčastěji kapacita kolem 13pF – nutno vyzkoušet /. Důležitý je také materiál odporového trimru R4 a ten musí být co nejkvalitnější ! Jako nejvhodnější se ukázal uhlíkový trimr TP040 koncernu Tesla / viz konstrukční katalog – pasivní elektronické součástky, strana 177 /.

Dále je doporučeno umístit zařízení do pevné plechové krabičky tak, aby byl přijímač VKV chráněn před rušivými vlivy okolí.

Pro připojení dalšího zesilovače, tak abychom jste mohli přijímač poslouchat přes repro, je důležité aby měly jak přijímaš VKV, tak střídavý zesilovač vlastní baterie, zvláště při použití baterie s nízkou kapacitou. Podstatně větší odběr proudu nízkofrekvenčního zesilovače vyčerpá brzy baterii, což nepříznivě ovlivní činnost příjimače VKV. Zvláštní zdroj je třeba použít především k získání „ladícího napětí“, neboť při společné baterii je ladící obvod nestabilní. Právě tohoto se použitím schématu z druhého obrázku vyvarujete.

Technické údaje:

Kmitočtové pásmo 65 – 104 MHz

NF výstupní napětí 25mV

Provozní napětí 0 – 18V

Odběr proudu: 2mA při 12V, maximálně 5mA

Seznam součástek:

R1 – 100R

R2 – 1k5

R3 – 3k9

R4 – trimr 4k7 ( Tesla TP 040 )

R5,R6,R9 – 10k

R7 – 56k

*R10 – 1M

C1 – C5 – 2,2 nF keramika

C6,C7 – 10 nF keramika

C8,C9 – 100nF keramika

*C10 – cca 13pF keramika viz text

T1 – KF521 ( ekvivalent E 300 )

T2 – KC508 ( ekvivalent BC 548 )

D – varikap KB 105 G ( BB 105 G )

Sl – vysokoohmová sluchátka nebo *reproduktor

* baterie pro NF zesilovač

* součástky takto označené jsou volitelné s dalším zapojením viz text a druhý obrázek

Vyšlo v Abíčku, rok 1985, popis, schéma, úprava Volta190 (c)